Kontinuální miminko berou rodiče od narození všude s sebou. Ješté než odpadne pupečník, je život miminka plný akce. Většinu času prospí, ale i v spánku se seznamuje s hlasy svých blízkých, se zvuky jejich aktivit. Zažívá nárazy, mačkání, prudké, nečekané pohyby, náhlé zastavování, zvedání, tlak na nejrúznějších částích těla, podle toho, jak ho osoba, u které je,posunuje, aby mohla vykonávat svou práci, nebo tak, jak je jí to pohodlné. Zvyká si na rytmus dne a noci, na změny povrchu a teploty na kúži a na bezpečný, správný pocit, že ho někdo drží na živém těle. Své silné potřeby po tělesném kontaktu by si ale všimlo až tehdy, když by se mu ho nedostávalo. Fakt, že toto zacházení očekává a že se mu ho dostává, přenáší kontinuum jeho druhu dál. Cítí se prostě "správně", proto skoro nemá potŕebu signalizovat něco pláčem nebo dělat něco jiného než pít -podle potřeby a chuti -a užívat si uspokojení tohoto stimulu. Náplní zbylého času je učit se, jaké to je, BÝT.
Fáze v náručí trvá od porodu do doby, kdy miminko začne dobrovolně lézt. Během ní získává zkušenosti, které naplňují jeho vrozená očekávání.
Múže třeba ležet na klíně kde se ho občas dotýkají ruce či dlaně osoby, která nad ním něco délá, buď pádluje v kánoi, šije, nebo připravuje jídlo. Pak najednou cítí, jak se klín zvedá, ruka ho bere za zápěstí. Klín klesá, ruka ho uchopuje pevněji a zvedá do vzduchu, až je miminko v kontaktu se zbytkem těla. pak ho ruka pouští, pod zadečkem ho podepírá předloktí a miminko je přitisknuto na bok. Potom se dotyčná osoba ohne aby něco zvedla a miminko je na chvilku hlavou dolú. Ten, kdo ho nese, pokračuje v chúzi, běží, pak opět jde, miminko se houpe ve stŕídavém rytmu.Pak ho tá osoba dá třeba někomu jinému, miminko cítí, jak kontakt ztrácí a přichází jinak teplá kúže, povrch, vúně, hlas, který je třeba vyšší nebo pisklavější dětský, nebo zvučnější mužný. Pak ho zase někdo vezme za ruku a namočí do chladivé vody, umývá ho, masíruje, hranou ruky ho otírá, až z něj voda přestane crčet. Pak je miminko zase na boku toho, kdo ho nese, nalepené vlhkou kúží na vlhké kúži. Tam, kde se kúže dotýkají, vzniká teplo, zbytek těla na vzduchu chladne. Pak na něj dopadá teplo slunečních paprskú nebo chladivý větŕík, podle toho, jak se na lesní stezce střídá slunko a stín. Skoro suché miminko pak najednou smáčí přeháňka, a nakonec se se opět nachází v pohodlí chýše. Teplota se radikálně mnění. Studené vlhko vystřídal vzduch ohřátý ohněm. Ten ale hřeje zádička rychleji, než tělesný kontakt bříško.
Když spí a jeho máma poskakuje a podupává do rytmu hudby během oslavy, pěkně to s ním houpá. pokud spí přes den, stávají se mu podobná dobrodružství. V noci spí máma vedle něho, jako vždy v těsném kontaktu, dýchá na něj, otáčí se, občas i chrápe. Často se budí, aby přiložila na oheň. To pak obejme miminko pevněji a skulí se z houpací sítě na podlahu, u ohně si ho přitiskne mezi břicho a stehna a přikládá polínka. pokud se miminko vzbudí v noci hlady a nemúže najít její prs, ozve se. Máma mu pomúže najít bradavku a jeho pocit blaha je nastolen. Ani náznakem se nemuselo přiblížit limitúm svého kontinua. jeho život plný akce se shoduje s životy, jaké žili milióny jeho předkú, a odpovídá očekáváním jeho druhu.