v Utorok, 22. Apríl 2008, 09:43
V prvním období po porodu je novorozenec jeden velký vjem. Celé jeho vědomí pozostává z vjemú. Nemá schopnost myslet ve smyslu rozumovém, vědomé paměti, uvažování, či úsudku. Možná bychom mohli říct, že je tak vědomý, jako je vnímající. Ve spánku si je vědom svého stavu blaha, podobně jako dospélý, který je zvyklý spát s partnerem, vnímá, zda je partner přítomen, či není. Když bdí, je si daleko více vědom svého stavu, ale takovým spúsobem, který bychom u dospělého nazvali stále ještě podprahovým. V obou stavech je ve svém prožívání zranitelnější než dospělý, protože nemá žádné předchozí zkušenosti, podle kterých by mohl své dojmy hodnotit.
nedostatek smyslu pro plynutí času není pro miminko v děloze či v náručí nevýhodou. Cítí se prostě "
správně"
Ale pro miminko, které není v náručí, je neschopnost zmírnit alespoň část svého utrpení pomocí naděje (která jak známo staví na smyslu pro čas) tou nejkrutější součástí údělu.
Jeho pláč proto vúbec nemúže o...
[ Čítať ďalej ]