Domov

od **henka** v Piatok, 16. Máj 2008, 13:02

Kontinuální miminko berou rodiče od narození všude s sebou. Ješté než odpadne pupečník, je život miminka plný akce. Většinu času prospí, ale i v spánku se seznamuje s hlasy svých blízkých, se zvuky jejich aktivit. Zažívá nárazy, mačkání, prudké, nečekané pohyby, náhlé zastavování, zvedání, tlak na nejrúznějších částích těla, podle toho, jak ho osoba, u které je,posunuje, aby mohla vykonávat svou práci, nebo tak, jak je jí to pohodlné. Zvyká si na rytmus dne a noci, na změny povrchu a teploty na kúži a na bezpečný, správný pocit, že ho někdo drží na živém těle. Své silné potřeby po tělesném kontaktu by si ale všimlo až tehdy, když by se mu ho nedostávalo. Fakt, že toto zacházení očekává a že se mu ho dostává, přenáší kontinuum jeho druhu dál. Cítí se prostě "správně", proto skoro nemá potŕebu signalizovat něco pláčem nebo dělat něco jiného než pít -podle potřeby a chuti -a užívat si uspokojení tohoto stimulu. Náplní zbylého času je učit se, jaké to je, BÝT.
Fáze v náručí trvá od por...

[ Čítať ďalej ]

od **henka** v Štvrtok, 15. Máj 2008, 11:36

Když nakonec maminka přece jen přijde, je najednou všechno v nejlepším pořádku. Vědomí, že byla pryč zmizelo, miminko ani neví, že plakalo. je znova napojeno na svou čáru života a jeho okolí odpovídá jeho očekávání. V situacích, které se neshodují s kontinuem správných zážitkú, nemá miminko nic, co by mohlo použít k rústu. Touží po očekávaných zážitcích. Kojenec v náručí neustále zažívá, že je "správně" -dobrý, vítaný. Pocit, že je všechno v naprostém pořádku, je základem identity každého živého tvora... bez tohoto přesvědčení je každá lidská bytost kteréhokoli věku ochromená nedostatkem sebedúvěry, nedostatkem smyslu pro sebe sama, nedostatkem spontánnosti, nedostatkem laskavosti.
Všechna miminka jsou dobrá. Uvědomit si to mohou jen odrazem, podle toho jak s nimi zacházíme. Není jiného udržatelného zpúsobu, jak si lidský tvor vytvoŕí obrázek sám o sobě. Žádný jiný druh cítění nelze použít pro základ blaha. "Správnost" je základem vnímání sama sebe daného pro jedince ...

[ Čítať ďalej ]

od **henka** v Piatok, 25. Apríl 2008, 09:30

Na porod by se nemělo nahlížet jako na mezník, kde se na konci montážní linky rodí naprosto vyvvinuté miminko. Něco se už zrodilo během života v děloze, něco začne fungovat až později.

A co se děje dál?
Po desítky miliónú generací dochází k závažnému přechodu z naprosto živoucího prostředí uvnitř matčina těla do prostředí, které už tak živoucí není. Novorozencova těla se ze všech stran dotýká neživý, cizí vzduch. Ale i na to je připraven - matčino všedávající tělo je přece blízko. A od těch dob, co člověk chodí vzpřímeně a múže používat ruce, je blízko i ochranná náruč. To je přesně to místo, které novorozenec očekává. Cítí, že přesně tam patŕí. To, co prožívá, když je v náručí, je pŕijatelné pro jeho kontinuum, naplňuje to jeho současné potřeby a správně to pŕispívá k jeho vývoji.

Zpúsob jeho vnímání se velice liší od toho, jak bude jednou vypadat. neumí zařadit své dojmy z toho co je. Buď je to "správně" , nebo není. Požadavky jsou v tomto ranném stádiu velice přesné. Už jsme...

[ Čítať ďalej ]

od **henka** v Piatok, 25. Apríl 2008, 07:52

Tyto dvě skupiny očekávání si vúbec nejsou podobné. Evolucí vyvinutá očekávání se pohybují v rovině jistot, dokud nejsou zrazeny, ta naučená, která se od nich odklánějí, mají negativní charakter desiluze a projevují se jako pochybnosti, podezření, strach být zraněn dalšími zážitky, a poškozením nejméně vratným -rezignací.
Všechny tyto reakce jsou ochranou funkčního kontinua, ale rezignace coby projev nejzazší beznaděje slouží k znecitlivění púvodních očekávání (než se vyskytnou podmínky ve kterých múže posloupnost očekávání a jejich naplňování pokračovat).
Vývojová linie se zastaví v bodě, kde její specifické požadavky zážitkú přestávají být uspokojeny. některé linie se zastaví už v novorozeneckém věku, některé později v dětství, některé pokračují ve vývoji i v dospělosti - tak jak jsou evolucí předurčeny. U deprivovaných jedincú mohou vedle sebe existovat aspekty emocionálních, intelektuálních a fyzických dovedností na velice nesourodých stupních zralosti. Všechny tyto vývojové linie, zakrnělé či v...

[ Čítať ďalej ]

od **henka** v Utorok, 22. Apríl 2008, 09:43

V prvním období po porodu je novorozenec jeden velký vjem. Celé jeho vědomí pozostává z vjemú. Nemá schopnost myslet ve smyslu rozumovém, vědomé paměti, uvažování, či úsudku. Možná bychom mohli říct, že je tak vědomý, jako je vnímající. Ve spánku si je vědom svého stavu blaha, podobně jako dospélý, který je zvyklý spát s partnerem, vnímá, zda je partner přítomen, či není. Když bdí, je si daleko více vědom svého stavu, ale takovým spúsobem, který bychom u dospělého nazvali stále ještě podprahovým. V obou stavech je ve svém prožívání zranitelnější než dospělý, protože nemá žádné předchozí zkušenosti, podle kterých by mohl své dojmy hodnotit.

nedostatek smyslu pro plynutí času není pro miminko v děloze či v náručí nevýhodou. Cítí se prostě "správně"
Ale pro miminko, které není v náručí, je neschopnost zmírnit alespoň část svého utrpení pomocí naděje (která jak známo staví na smyslu pro čas) tou nejkrutější součástí údělu.

Jeho pláč proto vúbec nemúže o...

[ Čítať ďalej ]

Prihlásenie

Registrovať

Domov

Portál

Kontakt

Prihlásenie

Prihlásenie

Registrovať

Registrovať

[ Aktuálny čas je Streda, 03. Júl 2024, 04:51 ]

Kontinuální miminko 1.

8.

7.

6.

5.

Kto je on-line