Malému lidskému tvoru je už během pobytu v děloze dovoleno projít si vývojovými stupni svých předchúdcú, od jednobuněčných organismú přes obojživelníky až k homo sapiens, připravenému k porodu. A celou dobu nezažívá nic, na co by ho nitroděložní zážitky jeho předkú nepřipravily. Je vyživován, je v teple a je přesně tak namačkaný jako embrya lovcú a sběračú.
Zvuky které slyší, se moc neliší od zvukú, na které byli zvyklí jeho předchúdci. Slyší tlukot srdce mámin hlas i hlasy ostatních lidí, zvířat. Slyší zvuky zažívacího systému, chrápání, spěv, kašel a podobně, ale ty jej neruší, protožr byly normální po milióny let, kdy jeho předchúdci slýchali podobné zvuky, podobně nahlas, podobně nečekaně. Díky jejich zážitkúm, zárodek tyto zvuky, mačkání a náhlé pohyby očekává - tvoří součást těch zážitkú, které potřebuje, aby dokončil svúj prenatální vývoj.
Při porodu je už miminko ve své bublině naprostého bezpečí vyvinuto do takové míry, že se múže vynořit a pokračovat ve svém životě v daleko méně chráněném světě venku. Tento šok je během následujících dnú, týdnú, měsícú postupně absorbován rúznými mechanismy: vysoká hladina gamaglobulínu chrání proti infekci a postupně se snižuje, aby se mohl začít vyvíjet vlastní imunitní systém, částečná slepota po odeznéní porodního šoku postupně ustupuje plnému vidění, obecný program vývoje, jako jsou reflexy, oběhový systém, sluch, v mnoha ohledech navazuje na stav před porodem. Mezi další mechanizmy, které porodní šok vyrovnávají, patří i postupné zapojování jednotlivých částí mozku.
V okamžiku porodu dochází k radikálním zmňám prostředí. Prostředí se mění z mokrého na suché, teplota se snižuje, zvuky už nejsou tlumené, pŕísun vzduchu je závislý na vlastním dýchání, hlavička už se nenachází pod úrovní těla, ale je s ním buď v roviné , nebo dokonce nad ní. Ale novorozenec umý tyto změny přijmout s úžasnou duševní vyrovnaností stejně tak, jako všechny vjemy z přirozeného porodu. Tak jej nepŕekvapuje ani vlastný hlas, který najednou tak hlasitě rezonuje v hlavě. Předtím ho nikdy neslyšel. Avšak jeho kontinuum, činitele, které vytvářejí jeho schopnost bát se a rozlišovat mezi tím, čeho se bát a co je normální, hlas očekávaly. Když jeho předci vyvinuly hlas, vyvinuly i sí´t stabilizujících schopností, aby byl vstup hlasu do kontinua hladký.
Tak jako se hlas vyvíjel v rámci celé evoluce druhu (z jedné formy na druhou) a procházel variacemi aby vyhovoval čím dál tím komplikovanějším organismúm , bylo vyvinuto i více prostŕedkú, jak jej udržet v rovnováze s vlastním Já a se společností, ve které mněl být používán. Naladil se na něj sluch, přizpúsobily se reflexy, a novorozencova očekávání zahrnují zvuk hlasu mezi ta "překvapení" prvních zážitkú mimo mateřské lúno.